Fiat 500 0,9

Když se před časem hovořilo o tom, že by Fiat měl vyvíjet benzinový dvouválec, nechtěl jsem tomu věřit. Když byla jednotka 0.9 Twinair představena, přemýšlel jsem, proč se něco takového vůbec stalo a jestli má Fiat něco takového zapotřebí. A když jsem ho otestoval, musím říci, že tohle je pro pětistovku perfektní motorizace! Proč ta radikální změna?

Ne, v tomto případě nečekejte racionální uvažování a jasnou řeč čísel, TwinAir vás rozhodně uchvátí v první řadě něčím tak subjektivním, jako je charakter. Už od prvních metrů vás totiž bude motůrek častovat naprosto nezaměnitelným rachotivým zvukem, doplněným jemnými vibracemi, což vám prostě nutně musí připomenut jízdu ve starých fiátcích. A budete naprosto ztraceni...

Navíc soudě podle toho, že se lidé na chodnících otáčeli, si auto nenechává svůj hlavní trumf jen pro posádku, ale pouští ho i do světa. A hned poté, co divák zjistí, že rachot patří modré pětistovce, dostane se vám odměny v podobě naprosto bezprostředního úsměvu. Není to krásné, rozdávat radost?

Akustická a vizuální atraktivita zkoušeného Fiatu 500 ale nebyla jedinou silnou stránkou italského hatchbacku. Autíčko bylo postaveno snad vůbec poprvé na relativně malých 15“ kolech což mělo skutečně blahodárný vliv na jízdní komfort. Dokonce tak velký, že mám důvod se domnívat, že Fiat v mezičase zapracoval i na vyladění pérování. Zkrátka a jednoduše – doposud tvrdá a prkenná 500 se mi nyní představila jako velmi pohodlné auto, které velmi statečně bojovalo s nástrahami té součásti krajiny, za níž platíme daň s poněkud nemístným označením „silniční“. Občas pochopitelně kapitulovalo, přece jen to není monster truck, svezení to ovšem bylo až nečekaně příjemné.

Zbytek auta je ovšem už ta důvěrně známá pětistovka. To znamená především citelně nedotáčivé naladění podvozku a nijak zvlášť přesné, gumově působící řízení s velkým účinkem posilovače. Dále tu máme u vyšších (tedy přesněji řečeno průměrně rostlých) řidičů posaz na „krátké nohy“, absenci podélného seřízení volantu a zoufale málo místa pro pravé stehno, což způsobuje masivní středový panel. Řazení (bohužel pouze pětistupňového) manuálu je trošku gumové a mírně zadrhává na neutrálu, ale je přesné a má docela krátké dráhy, takže je s ním spolupráce příjemná, pokud moc „netlačíme na pilu“. Sedadla jsou měkká a komfortní, jejich boční vedení je ale jen velmi decentní.

Střízlivým pohledem bez emocí má motor své silnější i slabší stránky. Jednoznačným negativem je jeho nekultivovanost, do kabiny se přenáší vibrace a i hlučnost je větší, než by bylo příjemné a na delší cestě by mohla obtěžovat. Na to, že se jedná o dvouválec s objemem 0,9 l a výkonem 63 kW není ani spotřeba nijak zvlášť nízká, na dálnici jsme při 130km/h rychlosti naměřili při 3500 otáčkách 7.3 l na 100 km a při stovce si řekl o 5.3 l na 100 km.

Auto bylo vybaveno příplatkovým systémem Stop&Start, jenž bude určen jen ekologicky velmi uvědomělým řidičům, protože příplatek činí 12.500 korun a jeho návratnost tedy bude dost diskutabilní. Kolega sice vnímal vypínání a starty dvouválce kvůli vibracím a zvuku poměrně negativně, mě ale při jízdě nerušily, respektive rušily méně, než třeba u turbodieselů. Je ovšem vcelku běžným jevem, že se názory na tuto technologii dost liší, já k jejím odpůrcům nepatřím.

Mezi pozitiva naopak patří jeho až nečekaná pružnost a dynamika. Ačkoli chvilku trvá, než se turbo naplno roztočí, motor se tím nenechá rozházet a velmi spontánně reaguje na povely plynového pedálu i před „nafoukáním“, takže se jízda s pětistovkou nízkými rychlostmi po městě opravdu příjemně dynamická, zejména díky točivému momentu 145 Nm.

Je žádoucí držet otáčky na 2000 min^-1, pod touto hranicí projevuje TwinAir opravdu velkou nelibost, na jedničku a dvojku ho ale lze vytočit až k 5500 otáčkám. Na trojku a vyšší „kvalty“ už trošku ztrácí chuť do života a nemá smysl ho hnát za 4500 min^-1. Každopádně je třeba říci, že jízda s dvouválcovou pětistovkou je subjektivně dynamičtější, než napovídají technické údaje, což ale zřejmě součást balíčku překvapení, které toto „šik“ auto se zajímavou motorizací svému majiteli (a vlastně celému okolí) přináší.

Fiat 500 s motorem MultiAir je opravdu přesně takové retro, jak má být – ke stylovému autu velmi stylový a charakterní motor, jenž je navíc nad očekávání dynamický. Vyžaduje však od řidiče a posádky určité ústupky co se týče požadavků na kultivovanost a hlučnost. Pak je už jen na majiteli, zda na tuto hru „něco za něco“ přistoupí. Já osobně bych se v případě zájmu o Fiat 500 s nabízeným kompromisem velice ochotně smířil. Bravissimo, ragazzi!